Časté dotazy:
Přečíst celý článek:
60 brigadýrů je termín, který se týká období normalizace v Československu. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 došlo k ráznému omezení svobod a demokracie v této zemi. Komunistický režim si chtěl upevnit moc a k tomu využil i armádu. V roce 1970 se tak v československých vojenských jednotkách začal prosazovat systém tzv. brigádníků, kteří měli nahradit dosavadní důstojnický sbor.
Brigádníkem se mohl stát každý voják, který splnil určité podmínky a prošel příslušným výcvikem. Brigadýry se stalo celkem 60 tisíc mužů a žen. Byli to tedy lidé bez vysokoškolského vzdělání, kteří se ale stali vedoucími pracovníky v různých oblastech. Především se jednalo o průmyslové a zemědělské podniky.
V praxi to znamenalo, že profesionální důstojníci zmizeli a nahradili je brigádníci, kteří neměli dostatečné vzdělání, zkušenosti ani autoritu. Tento krok měl sloužit ke zlepšení politické kontroly nad armádou. Brigádníci byli totiž loajální k režimu a podřizovali se jeho požadavkům. Na druhou stranu však trpěla výkonnost armády a technická úroveň vojenských jednotek.
Brigádníci se stali symbolem normalizačního režimu a byli poměrně neoblíbení. Jejich postavení bylo značně problematické a mnozí se snažili aspoň trochu navázat kontakt s profesionálními důstojníky nebo se učit od nich. Většina brigádníků si ale uvědomovala, že pokud nebudou loajální vůči režimu, mohou mít vážné problémy.
Po pádu komunistického režimu došlo k postupnému zrušení brigádníků a k obnovení profesionálního důstojnického sboru. Tento krok přinesl zlepšení úrovně výcviku a výkonnosti armády.
60 brigadýrů tak zůstává neblahým symbolem jedné z nejtemnějších kapitol naší historie. Byli to lidé, kteří se stali součástí režimu, který kontroloval každodenní život v této zemi. Někteří z nich sice mohli mít dobré úmysly, ale ve většině případů jen sloužili jako nástroj politické moci.
